Leningradu

Trvala od 8. září 1941 do 27. ledna 1944 (kroužek blokády byla rozbita 18.ledna 1943) - 872 dnů.

Ve směrnici Hitler № 1601 ze dne 22. září 1941 "Budoucnost města Petrohradu" (Němec Weisung č. Ia 1601-1641 vom 22.září 1941 "Die Zukunft der StadtPetersburg"..) Jednoznačně uvedeno: 
Dva.Vůdce se rozhodl vymazat město Leningrad k zemi. Po porážce sovětského Ruska,další existence této velké vypořádání nemá žádný zájem ... 
4. Předpokládá se, obklopují město a těsného kruhu ohně z dělostřelectvem všech ráží a neustálého bombardování ze vzduchu, aby se vyrovnaly ji na zem. Pokud bude vzhledem k vytvořené situace ve městě bude oznámeno žádost o kapitulaci, bude odmítnuta,protože problémy spojené s pobytem ve městě obyvatelstva a zásobování potravinami, nemůže a neměl by být řešena u nás. V této válce, vedl o právo na existenci, nemáme zájem na udržení alespoň části obyvatelstva

Od 1. ledna 1941, v Leningradu žil v trochu méně než tři miliony lidí. Pro město byla charakterizována vyšší, než je obvyklé procento zdravotně postižených obyvatel, včetně dětí a starších osob. Jeho elegantní a nevýhodou vojensko-strategické poloze, kvůli jeho blízkosti k hranici a izolace od surovin a palivové základny. Ve stejné době, městskézdravotní a hygienické služby v Leningradě, byl jedním z nejlepších v strane.

V prvních měsících blokády na ulicích Leningradu, byla založena v roce 1500reproduktorů. Radiová síť nesl informace veřejnosti o náletech a úzkosti.Slavnýmetronom, vešel do dějin jako obléhání Leningradu kulturní památky odporu obyvatelstva,byl vysílán během útoků to bylo prostřednictvím této sítě. Rychlý rytmus znamenalovzduchu varování, pomalý rytmus - ústup. Také hlasatel prohlásil Michail Melaned týkají.

Počet obětí hladu byl rychle roste - každý den v Leningradu zemřel více než 4000 lidí, což je stokrát vyšší než úmrtnost v době míru. Byly dny, kdy umírající 6-7 tisíc lidí (jen 52.881lidí zemřelo prosince, jako ztráty v lednu a únoru - 199,187 lidí) [37]. Úmrtnost pánskévýrazně překročena žena - na každých 100 úmrtí bylo v průměru 63 mužů a 37 žen. Do konce války, ženy tvoří podstatnou část městského obyvatelstva.

V letech blokády zemřelo podle různých odhadů od 300 tisíc až 1,5 milionu lidí. Tak, u norimberských procesů uváděný počet 632 000 lidí. Pouze 3% z nich bylo zabito bombardování a ostřelování, a zbývajících 97% zemřelo hladem.  
Většina zemřel v obležení Leningrad obyvatel pohřben na hřbitově Memorial Piskarevskoye v okrese Vyborg. Plocha hřbitova je 26 ha, délka stěny je 150 metrů s výškou 4,5 metru na vyřezávanou kámen vznikající od spisovatele blokády linky Olga Bergholz. V dlouhé řadě hrobů leží oběti blokády, které číslo jen na tomto hřbitově je 640 000 lidí zemřelo hladem a více než 17.000 lidí se stali obětí náletů a ostřelování dělostřelectvo. Celkový počet civilních obětí ve městě během války více než 1,2 milionu lidí.  
 
 
Pamětní nápis "vozík"  
Také, mnoho mrtvá těla spálena v cihlových pecích Leningrad výrobce, který byl na území parku vítězství v Moskvě. V parku byla postavena kaple a památník "vozík" - jedna z nejhorších míst Petrohradu. Na těchto vozíků byly převezeny do nedalekého kariéru po vypálení v peci z rostlinných zbytků z mrtvých.  
Seraphim hřbitov byl také místem hromadného pohřbu Leningradu, mrtví a mrtví při obléhání Leningradu. V 1941-1944. Zde byl pohřben více než 100 tisíc lidí.  
Mrtví byli pohřbíváni téměř ve všech městských hřbitovů (Volkov, Krasnenkoe a další).Během bitvy u Leningradu zabito více lidí než Británie a Spojené státy ztratil během války.

Obrovská škoda byla způsobena na historických staveb a památek v Leningradu. Mohlo by to být ještě větší, kdyby nebyla přijata velmi účinná opatření k jejich přestrojení. Mezi nejcennější předměty, jako je památník Petra I., a socha Lenina na Finsko stanice byla skryta za pytli s pískem a překližkových desek. 
Ale největší, nenapravitelná škoda byla způsobena na historických staveb a památek, který byl zaměstnancem Němci na předměstí Leningradu, v bezprostřední blízkosti fronty.Díky vyhrazené práci zaměstnanců se podařilo ušetřit značné množství zásob položek.Ale nebudou evakuováni budov a zahrad, přímo na jehož území bojovali, utrpěl ohromně.Bylo zničeno a spáleno Pavlovsk palác, v parku, které byly vykáceny stromy 70,000. [48] 
Při ústupu Němců vyhořel velký Kateřina palác v Tsarskoye Selo, kde Němci postavili nemocnici. Slavný jantarová komnata, věnovala Petra I., král Pruska, byl kompletně evakuováno Němci. V současné obnoveny zříceniny obrátil Fedorov panovníka Radu, ve které město obrátil ke zdi celou výšku budovy zející díry. 
Nenahraditelný pro historické paměti národa byla téměř úplná likvidace, který byl považován za jeden z nejkrásnějších hřbitovů v Evropě, Nejsvětější Trojice pouští přímořských mužů, které byly pohřbeny mnohé z Petrohradu, jejichž jména jsou zapsána do dějin státu. [49] 
Po mnoho let (do 90 let) byl opuštěný palácový komplex Oranienbaum.

Tanya Savicheva žila v rodině Leningrad.Válka začala, a pak zablokovat. V očích Tanyaztratila babička, dva strýcové, matka, bratr a sestra. Při evakuaci dětí, dívka se podařilovzít na cestu života na "pevninu". Lékaři bojovali o její život, ale lékařská pomoc přišla příliš pozdě. Tanya Savicheva zemřel hladem a nemocemi.

Ve městě, i přes blokádu, dále kulturní a intelektuální život. V létě roku 1942 byly objeveny některé školy, divadel a kin, se i pár jazzových koncertů. V první zimě obleženínadále provozovat několik divadel a knihoven - zejména po celou dobu blokády bylyotevřené a Státní veřejná knihovna Knihovna Akademie věd. Nepřerušil svou práci rádioLeningrad. V srpnu 1942 byl znovu otevřen City filharmonie, kde se pravidelně provádětklasickou hudbu. Během prvního koncertu 9. srpna v Leningradské filharmonie rozhlasuvýboru pod kontrolou Karla Eliasberg byla poprvé provedena slavné Leningrad symfonieEroica Dmitrije Šostakoviče, který se stal hudebním symbolem blokády. Skrz obléháníLeningradu, pracoval provozní chrámy.

12. ledna po dělostřelecké palbě, která začala v 9 hodin a 30 minut a trval 2 hodiny 10 minut, v 11, 67, Armády fronty Leningradu a 2. Shock Armády fronty Volchov zahájila ofenzívu a na konci dne postupovali tři kilometry k sobě přítel z východu a západu. Přes tvrdohlavý odpor nepřítele, do konce ledna 13 vzdálenost mezi armádami snížil na 5-6 km, a 14. ledna - až dvou kilometrů. Příkaz nepřítele a snaží se udržet práci za každou cenu osadami číslo 1 a 5 a silných stránek na úbočí průlomu, narychlo hodil své rezervy, stejně jako části a celky z jiných sektorech fronty. Uskupení nepřítele, která se nachází severně od vesnice několikrát neúspěšně pokusil prorazit úzkou šíji na jihu na své hlavní síly. 
18. ledna vojska na Leningrad a Volchov frontách sloučení obcí v oblasti počtu pracovníků 1 a 5. Ve stejný den byl propuštěn a zbaven soupeře Shlisselburg celé jižní břeh Ladožského jezera. Praštil po 11,8 kilometrů širokého koridoru obnovena pozemní komunikaci se zemí Leningradu. V sedmnácti dnech na pláži byly položeny silniční a železniční (so-called. "Cesta vítězství") na silnici. Následně vojáci z 67. a 2. Shock armáda snažila pokračovat v útoku na jihu, ale marně. Nepřítel hodil do prostoru neustále Sinyavino čerstvé síly od 19. do 30. ledna bylo přinést až pět divizí a velké množství dělostřelectva. Chcete-li vyloučit možnost opětovného vstupu nepřátelských vojsk do jezera Ladoga 67. a 2. tlumiče armády pokračoval v defenzivě. V době, kdy blokáda byla rozbita ve městě měla asi 800 tisíc civilistů. Mnoho z těchto lidí v průběhu roku 1943 bylo evakuováno do týlu.